Top 5 deskových her z Lotusu (Verčin výběr)

Minulý týden nám své oblíbené hry představil Regis. Měl tam opravdu masivní kousky na X hodin hraní.

Já budu mít top 5 složenou trochu jinak. Jelikož toho času tolik nemám a mezi uspáním dětí a jejich následným probuzením je jen pár hodin (a ano i já musím spát), tak mé oblíbené hry jsou většinou ty co se vejdou max. do dvou hodin.

Dalším důležitým kritériem je hratelnost ve dvou hráčích. Jako mohla bych se pokusit šestiletého přemluvit k Terra Mystice, ale ...

Mars: Teraformace

Tenhle karetní majstrštyk je na mém seznamu od samého počátku jeho vydání. Jasně, není to nejkrásnější hra na světě, (vytunili jsme si ji 3D komponenty a jinýma serepetičkama) ale herní mechanizmy fungují naprosto dokonale.Od prvního draftu až po poslední položený oceán.

Kdo má rád karetní kombinační hry, tak jej má určitě taky doma. A obrovský bonus, vždy když si myslíte, že už vás začíná nudit, tak můžete přidat některé z rozšíření (a že jich není málo).

Břink! Ve! Vesmíru!

Ještě než se začalo pracovat na české lokalizací této hry, tak jsme ji měli doma v angličtině (moje hau du ju du na to stačí).

Tenhle deckbuildingový sprint je přesně ten typ hry, kterou miluju. Po přečtení mého seznamu nebudete ani na chvilku pochybovat, že deckbuilding je moje parketa.

Je tam prostě všechno! Vyvážený deckbuilding, kde můžete trashovat (odemlít) karty z balíku, hledání pokladů a podíl náhody, v pohodě tahání kostek z pytlíku, které vás celou hru drží ve stresu jestli náhodou bídně nezhynete.

V téhle hře už se objevuje mnou nazvaný a milovaný „prasící“ efekt, kdy můžete účinně škodit soupeři.

Ztracený ostrov Arnak

Poměrně nová hra, o které napsáno a natočeno X recenzí, takže vás nebudu sáhodlouze unavovat svou mozkovou aktivitou na toto téma.Tahle hra vyšla v roce 2020 a už má za sebou několik dotisků. Nadchla mě už jako prototyp, který jsem na jedné akci testovala.

A nečekaně .... je to deckbuilding, tentokrát je kombinovaný s workerplacementem, který je hned v závěsu v mých oblíbených herních mechanismech.

To, že je hra nádherně graficky udělaná (i tak jsme si ji vytunili serepetičkama) je jen třešničkou na dortu.Hratelnost ve dvou je velmi dobrá a čas zahrání je něco pod hodinu, takže po ní stihnu ještě kouknout třeba na Lucifera :P

Duna: Impérium

Novinka, která sotva vyjela z výrobního pultu, ale u nás doma opět už nějakou dobu v angličtině.Že to bude sázka na jistotu jsme věděli hned neb je to hra stejného autora jako Vesmírný Břink.

Takže opět tady máme deckbuilding a workerplacement. A aby to nebylo jen takové to klasické, kdy si každý sám šudlá ty svoje karty a nasází na herní plochu své panáčky a o soupeře ani okem nezavadí, vstupuje do hry souboj se soupeři o koření. Který chcete vyhrát!

V tuto chvíli už jsem úplně v rauši, protože tahle hra má všechno co já na deskovkách miluju. Deckbuilding, workerplacement a „prasící“ efekt!

A kdyby vám to bylo málo, tak ve dvou hráčích na scénu vstupuje automatický hráč, který vám nedá nic zadarmo (je i super appka v angličtině ....tohle moje hau du ju du už moc nedava :D).

Lords of Waterdeep

Jako poslední tady mám starší kousek, abyste si nemysleli, že hry střídám jak ponožky a v topce mám pořád jen novinky. Pokud někdo čekal nějaké jiné herní mechanismy, než u předchozích, tak bohužel.

Já moc eurovky nemusím, chybí mi takový ten tah na branku, jak říká manžel a hry hraju spíše intuitivně (pozor ale zase ne jako nejmladší syn, který hraje podle toho jak se mu líbí obrázky na kartách).

Ale tahle eurovka mě prostě dostala. Workerplacement vám úplně rozbije taktiku, kterou si pracně x kol vymýšlíte, protože nikdy nevíte, čím vás soupeř překvapí a jaké políčko vám obsadí. V téhle hře musíte vnímat své soupeře a chcete je „prasit“, jinak nevyhrajete.

Napsala jsem vám to jak tyhle hry vnímám já, není to žádná profi recenze od zběhlých youtuberů ale od někoho, kdo na hry nemá tolik času co by chtěl a má jen jednoho parťáka na hraní ....