Kibra se koukla na zoubek deskovce - Ptačí říše

Hned na úvod recenze bych ráda řekla, že se nepovažuji za velkého ptačího nadšence. Ptačí svět pro mě prostě existuje – miluju jejich šveholení nad ránem, nebo když mi do krmítka na balkoně zavítá třeba takový krásný strakapoud, ale nepoznám žádný ptačí zpěv, druhy, které dokážu rozlišit, bych spočítala skoro na prstech obou rukou, a že bych někdy slyšela o nějakých rajkách? Musím se přiznat, že ani ty jsem nijak neznala. A přesto, když se mi do rukou dostala krabice Ptačí říše, byla jsem nadšená. Jedná se o pohodovou, dokonce snad až odpočinkovou hru, kterou zvládnou začátečníci, ale zalíbí se i pokročilým hráčům.

Ptačí říše je vizuálně krásná hra pro 1–5 hráčů přibližně od 10 let s herním časem do 60 minut. Zde opravdu záleží na tom, kolik lidí hru hraje, v sólu nebo ve dvou není problém hru odehrát do 30 minut. Je to karetní hra, která funguje na principu set collection. Hráč je totiž členem expedice, která má za úkol nafotit rozličné druhy rajek. Tyto rajky musíte lákat z pralesa nebo mýtiny na svůj strom, kde je můžete následně vyfotit. Rajky si tak postupně zakládáte do svého fotoalba, a jelikož zástupci stejného druhu tvoří sety, které jsou různě bodově ohodnocené, je opravdu důležité rajky fotit ve správném pořadí a vybudovat si tak ideální sety, které nakonec přinesou nejvíce vítězných bodů. Kromě lákání a focení můžete také publikovat v odborných časopisech a tím tak dostáváte body navíc.Základem hry je tedy dobré plánování celého fotoalba. A pokud to všem hráčům vyhovuje, klidně mohou celou hru odehrát v klidu, vedle sebe, každý u svého stromu. Ve hře je určitá dávka náhody, jelikož nové rajky a publikace se postupně dobírají, ale nejedná se o nic, co by mohlo opravdu výrazně převyšovat nad samotnou herní strategií. Nicméně pokud hráči chtějí mezi sebou více interakce, ve hře je možné plánovat a také škodit ostatním. To se děje hlavně díky překrývání určitých rajek po vyplašení ptáků při fotografování, a nebo pořízením fotky rajky ze sousedova stromu. I tak jde ale spíše o škození mírumilovné. Po vyfocení cizí rajky totiž protihráčovi musíte dát jednu rajku z vlastního stromu a daný hráč si ještě může dobrat jednu z balíčku. Často se mi tak stalo, že i když jsem chtěla škodit, nakonec byl postižený hráč vlastně celkem spokojený, buď se mu vrátila stejná karta, nebo našel útěchu v jiné.

Nenechte se ale oklamat, hra není jenom poklidné fotografování rajek. Na takovou celkem svižnou karetní hru obsahuje celkem dost bodovacích kategorií, a to se mi opravdu líbí. Pokud vážně chcete vyhrát, nestačí jenom fotit ty správné rajky. Ideálně musíte pozorovat, kolik mají protihráči vyfocených rajek srpozobých, a ujistit se, že jich máte více. Do toho je nutné sledovat publikační činnost ostatních a zajistit, že vy publikujete nejvíce – tedy že máte nejvíce symbolů knížek. Do toho je důležité mít ve fotoalbu co nejvíce druhů rajek, a v neposlední řadě také zvážit karty, které vám přinesou různé druhy brouků, protože i tato sbírka se nakonec počítá do vítězných bodů.

Na hře mě hodně potěšil její edukativní charakter. Rajky jsou opravdu krásně vyobrazené, a když jsem si hned po obdržení hry začala zjišťovat, kdo ty rajky vlastně jsou, zjistila jsem, že kresby ve hře jsou opravdu velmi detailní a odpovídají skutečnosti. U každé rajky je také zmíněn její latinský název a hlavně, což opravdu potěší srdce každého hudebníka nebo nadšence do “informací, které není nutné vědět, ale je krásné je znát”, je u každé rajky popsané, jaký zvuk dělají. A je na každém, jak si vyloží “kuank”, “úark” nebo třeba “kvink kvink”, určitě je to ale zajímavý a celkem hravý způsob, jak pro rajky získat více nadšenců. Opravdu si také cením dvou informativních stránek na konci pravidel. Jedna stránka upozorňuje na to, jak správně pozorovat a fotografovat ptactvo a dává tak najevo, že akce, které je možné dělat ve hře, nejsou ukazatelem reálného zacházení s ptactvem a je nutné si uvědomit, že v přírodě se musíme chovat určitým způsobem. Druhá stránka popisuje zajímavosti o rajkách. Tento edukativní přesah se mi moc líbí a vítám jej u všech her.

Součástí hry je opravdu povedený sólo mód. Hráč hraje proti “automě”, další expedici, a její kroky jsou jasně dané. Sólo hra mě celou dobu neskutečně bavila, protože jsem pořád žasla nad tím, kolik karet protivník pořád získává, snažila jsem se ho dohánět, motivoval mě k více riskantním krokům.

Jak už jsem zmínila v úvodu, Ptačí říše je pohodová, odpočinková hra. Je ideální na vyplnění času, ať už třeba mezi obsáhlejšími hrami, nebo třeba při čekání na to, než se nám na akci sejdou všichni hráči. Pravidla se dají vysvětlit opravdu rychle a to, že každý strom hráče také obsahuje shrnutí základních principů a bodování hry, je opravdu nápomocné. Samotná příprava hry zabere asi tak tři minuty a uklízení pět. Hra může být poklidná, nebo si můžete promýšlet každý krok, ale není natolik taktická, aby hráče v plánování “paralyzovala”. Klidná atmosféra hry ale asi má také za důsledek to, že při hraní nebo po dohrání hry neprobíhají nějak velké emoce. Nechytám se za hlavu, co jsem to udělala, na co jsem zapomněla, jak jsem to měla udělat jinak. Stejně jako svět ptáků, hra prostě tak nějak je. A to je na ní zároveň to hezké.

V Black Lotusu tuhle deskovku seženete i s PROMEM! Stačí když klikneš tady.